Jak svět přichází o tatínky

Princezna si našla svého prince tak se vzali,měli kupu dětí,krásný domeček se zahrádkou a vedli šťastný a bezstarostný život . Joo takhle končí vážně jen pohádky a kdo má takové štěstí i v reálném životě tak to teda smekám,protože realita je většinou úplně jinačí. No jo život si člověk nenaplánuje. Můžete si vedle sebe představovat prince s pohádky a nakonec budete mít doma zarostlého tlustého zahradníka,který Vás ale bude milovat mnohem víc než nějaký hezký princ.

No nic zpět do reality začnu tedy svůj příběh. Já jsem rodinu nějak neplánovala,měla jsem práci,kterou jsem měla ráda,prakticky bezstarostný život,občas nějaký ten mejdánek, s kluků bylo taky na výběr. :o) A jedno léto kdy jsem měla ty "nejrůžovější" brýle na světě jsem se dala dohromady s panem dokonalým*. No jo to my ženy tak máme,že vidíme to co není a až později vidíme realitu. No stalo co má se stát a jen co jsem otěhotněla jsem viděla jak se mění a jak s něho stává prase. Kolik nocí já kvůli němu probrečela (husa blbá)..On si vesele pil s kamaráda a bavil se ,já doma těhotná,tlustá,škaredá brečela,ráno jsem stávala do práce ano taky jsem jednou zkolabovala na nádraží to byl trapas :o) A on? V pohodě stále všechno krásný,všechno bude okey. Jo když přišel porod to se zase předvedl frajer jeden,měl na to půl dne aby přijel s práce přes půl republiky za mnou ale proč by to dělal že,když může s kamarády oslavovat já ho přece vůbec nepotřebuju ?? (ironie samozřejmě) :o) A to jsem měla tak úžasný porod,až jsem byla sama překvapena,že to šlo tak lehce.Problémy nastaly pak,kolapsy,omdlévání,nemohla jsem vůbec chodit,ani malého jsem nemohla mýt na pokoji,vážně úplně na dně ,všichni si mysleli že si vymýšlím,že to jen přeháním že mám zavolat tatínka ať taky konečně dojede a bude to dobrý,si jako mysleli že jsem blázen nebo co a mě šlo skoro o život,nebýt jedné doktorky,která si třetí den všimla,že to vážně není normální tak jsem snad mrtvá. Samozřejmě nechali ve mě kus placenty,pak to šlo rychle,předoperační vyšetření a operace ,se které jsem měla hrůzu nikdy jsem na žádné nebyla,co když se už nikdy neprobudím,co když už neuvidím svého syna? Naštěstí vše dopadlo dobře. A za chvíli potom konečně přijel i tatínek podotýkám tři dny po porodě!

A první co mi řekl? " ty jsi jak sfetovaná." No né ty vole já tady tři dny trpím bolestí sestřičky mě mají za blázna,nikdo se mi ani neomluví,probudím se s narkózy,on mi nekoupí ani jednu blbou růží a ještě řekne ,že jsem jak sfetovaná? Já jsem fakt myslela,že ho zabiju,ještě ty popordní hormony k tomu.Další den jsem šla na revers už domů sice jsem ještě týden chodila jak kačer,ale už jsem byla aspoň doma.Chvíli jsme bydleli u babičky ale pak jsem se s malým odstěhovala k němu do super bytovky,kde vůbec nic nefungovalo,na vesnici kde bylo pět baráku a nikoho jsem neznala takže fakt super bejvák. Chvíli rodinná pohodička,vařila jsem,uklízela,prala,starala se o malého o něho on si pak zašel do hospody vrátil se v noci ožralý jak prase že si musí taky někdy odpočinout chudáček,že jen pracuje a musí někdy s klukama se provětrat. Aha a já dělám celý den doma kulový,no jo já zapomněla já jsem vlastně na mateřský DOVOLENÝ.To mě fakt dostalo. Ale když se začalo stupňovat a bylo to skoro každý týden tak mě to vážně nebavilo,já bych taky brala čas sama pro sebe aspoň chvíli a on neumí ani jít s malým o víkendě na procházku. Jednou jsem musela i s malým kvůli němu odejít s domu a to jsem si řekla DOST! Tohle teda ne.Nenechám ničit život sobě a hlavně malému.Odjela jsem s malým na Moravu k babičce a od té doby jsme tady a je nám fajn.  Chce se vrátit ,ale já nechci vím,že to v sobě má že se nezmění i když je tady na návštěvě nevěnuje se malému a jde na pivo (10piv) :o) Já osobně nechápu ženy,které zůstavají s muži jen kvůli dětem nebo se nechávají mlátit dyť to není normální hlavně kvůli těm dětem by měli ONY být šťastné a né se celý život předvařovat. Jsem teď sama a jsem ta nejšťastnější maminka na světě a vím,že nejsem jediná ,znám spoustu takovým a možná bych řekla,že jsou šťastnější než některé které jsou s chlapem jen kvůli něčemu.. :o) Pro každou ženu čeká ten správný muž jen se někdy najde trochu později než jsme čekali.

Myslím si ,že je to škoda spousta mužů by bylo dobrými tatínky jen to prostě nevědí a tak se chovají stále jako malé děti.Vážně by bylo dobré udělat nějakou polepšovnu pro tatínky :o) myslím,že by tam bylo plno.

Já mám syna,který mi dělá každý den radost,miluju ho nikdy nebudu litovat toho,že ho mám,a věřím,že jednou najdeme tatínka,který bude milovat nás oba. :o)